Úvodní slovo ředitele

Je to jako triky iluzionistů, když se prolínají orchestrální sezóny a kalendářní roky. Právě teď otevíráte program koncertní sezóny Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK s pořadovým číslem 89. Na jejím konci Pražští symfonikové dovrší 90 let své existence. Koncertní sezóna, která vypukne poté, na podzim příštího roku, ale teprve bude devadesátá. Vůbec Vás nechci mást hrátkami se slovy a číselnými řadami, chci tím říci jediné – sezóna, která nás nyní čeká, už v mnohém předznamenává devadesátku Vašeho orchestru. Srdečně Vás do ní zvu.

FANTAZIE

Tomáš Brauner je šéfdirigentem Pražských symfoniků od září 2020. Proto ho s dirigentskou taktovkou vídáte před orchestrem častěji než jiné dirigenty. Nadto diriguje většinu koncertů na zahraničních zájezdech, jako v Hamburku, v Mnichově, ve Wiesbadenu a na japonském turné. Pro porci domácích koncertů ve Smetanově síni má ovšem možnost programy i sám navrhovat a tvarovat do smysluplných celků. Naplňovat své fantazie. Jako třeba zařazením „Symfonické fantazie“ – 6. symfonie Bohuslava Martinů hned na zahajovací koncert sezóny. Fantazií pro něj, pro orchestr – a řekl bych i pro všechny posluchače – bude při této příležitosti i hostování hvězdného Maxima Vengerova.

Eugena Tzigana, kosmopolitního japonsko-amerického dirigenta s kořeny sahajícími i do Evropy, jste u nás ve Smetanově síni už mohli zaznamenat, když v únoru 2022 pohotově zaskočil za Andreje Borejka. Protože zaujal orchestr i publikum, a protože on sám byl Pražskými symfoniky zcela zaujat, dohodli jsme se na další spolupráci. Tak se zrodilo pozvání FOK do Drážďan, ale také další, tentokrát řádné, pozvání do Prahy. Fantastická symfonie Hectora Berlioze, kterou zařadil do svého říjnového programu, je jeho fantazií a splněným snem.

Koncertní sezóna se rodí ze stovek inspirativních rozhovorů s inspirativními osobnostmi. Tady se rodí energie později předávaná z pódia publiku. Petr Altrichter u nás už roky požívá čestného práva hrát s FOK, co hrát chce. Byl to jeho podnět přizvat Ivana Klánského k provedení 2. klavírního koncertu Fryderyka Chopina. Excelentní sólohornistka Zuzana Rzounková mi s nadšenou vehemencí sobě vlastní pravidelně líčila postupný zrod Koncertu pro lesní roh a orchestr, který Kryštof Marek píše pro ni a FOK. Vypili jsme při tom dost kávy. Když jsme u toho, ten hornový koncert je orámován suitou filmové hudby Johna Williamse a Holstovými Planetami, což je zase splněná fantazie Martina Rudovského, dramaturga FOK. Ostatně, program každé sezóny mu prochází rukama a je naplněním také jeho snů. U Leonarda Slatkina byste mohli očekávat, že si všechny své sny již splnil. Nesplnil, a to je dobré znamení pro něj i pro nás. V české premiéře uvede svůj Kinah a jako úklonu Karlu Husovi a české hudbě jeho ikonickou Hudbu pro Prahu 1968. Žádný z českých orchestrů není s dílem Karla Husy spjat více než právě Pražští symfonikové.

Komorní hudba nebyla součástí FOK úplně od počátku, začala se rozvíjet až později, když už byla celá organizace zastřešována městem Prahou. Svým širokým záběrem je FOK unikátní. Komorní hudba je sice subtilnější formát, skrývá však mnoho perel, neobvyklých spojení a dramaturgických zvláštností. Je v podstatě celoročním festivalem. Považte, jak často můžete zažít Jaroslava Tůmu u unikátních varhan ve Smetanově síni, rodinu Kollertových ve společném projektu, pražského miláčka Garricka Ohlssona, gruzínské Velikonoce, texty Jana Wericha v podání Miroslava Hanuše s kytarovým doprovodem Jana Matěje Raka či hvězdného kontratenoristu Andrease Scholla? Scénické provedení Vánoční mše J. J. Ryby a Janových pašijí J. S. Bacha v režii Matěje Formana jsou také projekty, které zažijete pouze u nás. Aby se kruh uzavřel, i symfonický orchestr ve zmenšeném obsazení a se svým šéfdirigentem Tomášem Braunerem se do komorních koncertů promítne – provedením Dvořákovy Lužanské mše a dalších děl komorní sezónu FOK uzavře.

Kdo má nápad, tomu svítí oči. Ono je to zřejmé, protože to, co děláme, děláme se zaujetím a přesvědčením. Umělci a lidé kolem kumštu to tak prostě mají. Při přípravě koncertní sezóny nám svítily oči všem.

 

TAJEMSTVÍ

V lednu 2024 Pražští symfonikové koncertují v Japonsku. Poté navazují další koncerty v sousední Jižní Koreji. To je kombinace, o které pravidelně mluvíme při plánování každého dalšího japonského turné, málokdy se však korejskou návaznost podaří zrealizovat. Na leden 2024 to tak naplánováno je. V tu dobu se zatím tady v Praze stanou dvě věci.

Tradiční novoroční koncert odehraje výjimečně na naše pozvání Filharmonie Hradec Králové se svým šéfdirigentem Kasparem Zehnderem. Pojme ho po svém, bude jihoamericky temperamentní. Tradici novoročního provádění Slovanských tanců si uzurpujeme nadále pro sebe a budete mít možnost je v podání Pražských symfoniků zažít zase za rok.

Od ledna 2024 také začneme na našich stránkách a sociálních sítích zveřejňovat pozoruhodné kapitoly z historie F.O.K. Tomuto bádání se věnuje náš někdejší kolega Jiří Hannsmann, dlouholetý šéf orchestrální kanceláře. Jiří sice změnil působiště, dnes je aktivním sborovým zpěvákem, ale pravověrným „fokařem“ zůstal. Jak je talentovaný pěvecky, tak také výborně píše. Můžete se těšit na pozoruhodná odhalení. Roky se má například za to, že Orchestr F.O.K. se zrodil na podzim 1934…

Když už byla řeč o inspirativních rozhovorech a setkáních… dirigent Ion Marin zvažoval původně pro svůj únorový koncert jiný program. Ptali jsme se ale po skladbách, které jsou mu osobně blízké a mimo to jsme – jemně – zmínili Rok české hudby. K našemu potěšení navrhl zařadit Janáčkovu Sinfoniettu a s ohledem na symbolickou vazbu na Antonína Dvořáka také Johannesa Brahmse. Zmínil se o tom, jak se kdysi v domě svého otce setkal s Jiřím Menzelem, jak potkal ve Vídni Václava Havla, jak četl Kafku. Ion Marin toho ví o české hudbě a kultuře opravdu hodně. V první řadě ale miluje Prahu. Praha je jedním z tajemných klíčů k našim sezónám, byť to nemusí být vždy prvoplánově zřejmé. Také tak trochu tajemství. Ion Marin se do Prahy opět vrátí.

Tomáš Brauner ve svém úvodním slově cituje Claudia Abbada. Zdvořile, aby nemusel mluvit o sobě. Obdivuhodná pokora, která je vlastní jen některým dirigentům. Vedli jsme a vedeme s panem šéfdirigentem nespočetné hovory. Při cestách, zájezdech, před koncerty a ještě více po nich k tomu máme spoustu příležitostí. Imponuje mi, jakým způsobem, s jakou empatií o orchestru přemýšlí. Jako o lidském organismu, jako o vlastní rodině. Ať si to pan šéfdirigent klidně skrývá pod citát jiné osobnosti, vzájemná důvěra má ohromný vliv na výsledný zvuk orchestru – u Pražských symfoniků je jen jeho dílem.

Ještě jedno tajemství tu dnes jen tak mimochodem odhalujeme. Jiřímu Pavlicovi bude sedmdesát. Kdo by to byl řekl, že? Velmi si považujeme, že narozeniny s námi oslaví dalším společným koncertem.

 

ZNAMENÍ

Jako nelze v moderní historii naší republiky přehlédnout roky končící osmičkou – 1918, 1938, 1948, 1968, má klasická hudba svoji magii čtyřkových roků. Je jimi uhranutá natolik, že se ustálily jako Roky české hudby. Bedřich Smetana se narodil v roce 1824 a zemřel o šedesát let později, v roce 1904 zemřel Antonín Dvořák, Leoš Janáček se narodil v roce 1854, abychom jmenovali jen ty největší z našich „čtyřkových velikánů“. Také my jsme čtyřkovou magií postiženi. Orchestr se zkratkou F.O.K. v názvu se zrodil v roce 1934. Zrodil se tak nejen orchestr, ale také jedna z tradičních křížovkářských hádanek.

Na Roku české hudby jsme si obzvláště smlsli. Mnoha způsoby, které jsme vzájemně propletli do pestré směsi domácích dirigentů a sólistů, zahraničních dirigentů s domácími sólisty nebo českým programem. Na pestrosti si FOK totiž vždycky zakládal. Proto Petr Altrichter s Ivanem Klánským, proto se vrátí náš bývalý šéfdirigent Pietari Inkinen se sólistou koncertu Josefem Špačkem, proto Dvořákovu Novosvětskou bude na přelomu ledna a února 2024 dirigovat Američan s italským jménem Case Scaglione. O Ionu Marinovi a Janáčkově Sinfoniettě a Leonardu Slatkinovi a Husově Hudbě pro Prahu 1968 už tu řeč byla.

Čtyřkové roky jsou jako metronom, který odtikává milníky v životě orchestru. Předznamenávají také věci příští. Hodně se mluví o Vltavské filharmonii. Už jsem tady o ní opakovaně psal. Projektuje se o sto šest, a když to půjde opravdu dobře, bude ta mimořádná budova dokončena za deset let v předvečer dalšího Roku české hudby. Pražským symfonikům bude právě sto.

My v klasické hudbě pracujeme s časovými horizonty podobnými architektům. Co se má stát za deset let, modelujeme již dnes, co se stane za deset let, nás již dnes ovlivňuje. Naše vize je jasná: udržet FOK ve výborné umělecké kondici, zachovat jeho pozici na mezinárodní scéně a reprezentovat své město. Především ale nabízet Vám, našim posluchačům, program, který Vás potěší, pohladí a osloví atmosférou, kterou nezažijete nikde jinde. Aby i Vám svítily na našich koncertech oči.

 

Daniel Sobotka
ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK