Hledat
Obsah

Kavárna na Manhattanu

Tahle kavárna se jmenuje 9Ten. Servírují tu kávu, espresso ovšem jen zřídka, cookies a také burgery, sendviče a hranolky s kečupem a libovolným množstvím majonézy. Na chodníku za velkým oknem postává hlouček pokuřujících mladíků, z nichž se občas některý odpoutá a na ošuntělém kole se vydá kamsi do pravoúhlé spleti ulic. S nečekanou rychlostí. Až pak si všimnu, že navzdory ošuntělosti jde o elektrokolo. To je tady pro mě novinka. Všechno ostatní je při starém, klidně i sto let. Jsem na Manhattanu. Na Sedmé Avenue. Pár metrů za kavárnou, kam z okna nevidím, je jižní okraj Central Parku. Napříč přes ulici před sebou, a nelze ji přehlédnout, vidím cihlovou kostku slavné Carnegie Hall. I tady, v hudební Bastille severní Ameriky už Pražští symfonikové koncertovali.

Jsem v New Yorku na jednání s Columbia Artists o dalším americkém turné FOK. To předchozí proběhlo už před bezmála patnácti lety. Svět se v mezičase zase o něco více zkomplikoval, znervózněl a zase o něco více jsou klíčem ke všemu finance a jejich marketingové zhmotnění. Je únor, tohle turné by se mělo uskutečnit už za rok, přesto stále není jasné, zda se opravdu uskuteční. Ale jsem tu, protože na obou stranách panuje vůle k řešení. Jsou to pozoruhodné kontrasty. Urputně po milimetrech řešíme produkční rébus: trasu, velikost obsazení orchestru, časovou náročnost přejezdových tras, hotely, letenky, víza, pojištění. A pak najednou vplujeme do úplně jiných vod, když jsme u hudby samotné a řešíme program. Jako bychom tu byli my více doma, než oni: Devátou symfonii Antonína Dvořáka? Americká inspirace a souvislosti jsou zřejmé. Nebo bychom raději hráli Sedmou symfonii a k tomu Klavírní nebo Violoncellový koncert? Cokoliv, Dvořák v podání Symfoniků z Prahy s českým šéfdirigentem je nejautentičtější. Nebo některou ze symfonií Bohuslava Martinů? Vznikaly nakonec také v USA. Taková situace z Vás nevratně udělá patriota během několika sekund. A co teprve z hudebníků. Nadto je tohle hudební Nagano velmi trvanlivé. I na nejzkušenějších harcovnících v orchestru pozorujete pak při zájezdech stejný efekt. Václav Cílek se v jedné ze svých knih sugestivně ptal, jakou krajinu asi nosíme v genech. Nevím jakou krajinu, ale vím, jakou nosíme v genech hudbu. Orchestr na cestách, to je úctyhodné společenství patriotů. Každému bych přál to zažít, každému bych povinně servíroval dávku patriotismu pramenícího z hudby ráno k snídani.

Do 86. koncertní sezóny s novým šéfdirigentem a koncertním mistrem

Konkurz na nového koncertního mistra vyhlásil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 15. listopadu 2019. Ve dnech mé newyorské mise zbýval do konkurzu přesně týden. Že kromě nového šéfdirigenta Tomáše Braunera vstoupí s FOK do následující sezóny také nový koncertní mistr, který nahradí nepřehlédnutelného Jiřího Hurníka, je takřka jisté.

Jiří Hurník je úkaz. Do FOK čerstvého absolventa AMU a tehdy ještě povinné vojenské služby přivedl Jiří Bělohlávek v roce 1988 a rovnou naskočil na pozici koncertního mistra. Měl za sebou 3. místo a titul Laureáta v houslové soutěži Pražského jara a další interpretační úspěchy a mezi spolužáky na koleji AMU v Hradební ulici proslul takovými kousky, jakým byla kupříkladu sázka se Zdeňkem Jirouškem: za jediný den nastuduje a zpaměti zahraje 3. větu Brahmsova houslového koncertu. Nastudoval. Zdeněk Jiroušek, dodnes zástupce vedoucího skupiny druhých houslí FOK, ještě stále nevychází z údivu.

V roce 1988 nejspíš ani sám Jiří Hurník netušil, že s FOKem sváže prakticky celou svoji uměleckou dráhu. Až na jedno období mezi roky 1995–1998, kdy se věnoval sólové kariéře. Vysvětluje to, čeho jste si nemohli při koncertech nevšimnout: programově nechce, a je to při jeho výšce skutečně obtížné, z orchestru vyčnívat. Nejsem na pódiu za sebe, ale jsem součástí orchestru, říkal mi vícekrát při našich rozhovorech a já jsem tuto starozákonní oddanost teprve postupně dohlédl. Dnes už se totiž takřka nevyznává. Je v tom kus srdce, něco, co s sebou FOK nese a u žádného jiného orchestru jsem neviděl. Jsem za to prozření Jiřímu Hurníkovi velmi zavázán.

Konkurz na koncertního mistra houslí se uskutečnil 18. února. Zvítězil Roman Patočka a celý orchestr, který byl v ten den konkurzní komisí, se ve Smetanově síni seřadil, aby ho přivítal a gratuloval mu. I když senzitivní fáze sžívání se s orchestrem s novou sezónou teprve fakticky začne. Roman předvedl sebejistý výkon, plný přesvědčivosti a energie, nemluvě o umělecké a interpretační úrovni. Nikdo už nevěděl, že o pouhých osmnáct hodin dříve nasedal do letadla v Los Angeles, kde zakončoval své turné s Talichovým kvartetem, jen taktak stíhal přestup v Atlantě a s ještě větším štěstím pak další v Amsterodamu, aby v Praze vystupoval z letadla necelé dvě hodiny před začátkem konkurzu. Prokázal tím ohromnou fyzickou i psychickou odolnost, ale bez toho se koncertní mistr neobejde. A potvrdil tím pro FOK ještě jeden nezbytný předpoklad: už na trase z Los Angeles do Prahy byl kus orchestrálního srdce.

Roman Patočka od nové koncertní sezóny doplní tradičně čtyřčlennou sestavu koncertních mistrů, v FOK unikátně dlouhá léta stabilní a neměnnou a připojí se tak k Ritě Čepurčenko, Miloši Jahodovi a Liběně Séquardtové.

Paměť orchestru je mimořádná. Kolektivní. Uchovává historky, osobnosti, zážitky z koncertů a cest, styl hry a umělecké grify. Starší členové jsou mentory a jejich zkušenost je pro budoucnost orchestru nenahraditelná. Jiřího Hurníka budete od nové sezóny vídat jako člena skupiny prvních houslí. Jeho přínos a přirozená autorita je ovšem i nadále stejně nepřehlédnutelná jako jeho výška.

A pak ještě připomínám, co víte už rok. Od září 2020 se stává přinejmenším na příští tři roky šéfdirigentem Pražských symfoniků Tomáš Brauner. S Romanem Patočkou vytvoří zásadní generační tandem.

Momenty, které formují program koncertní sezóny

Sezóna 2020/2021 bude první s Tomášem Braunerem jako šéfdirigentem. Přichází nový koncertní mistr Roman Patočka. Pokud všechno dopadne jak má, stráví FOK měsíc od poloviny února do poloviny března na turné po Spojených státech amerických. To je jen několik zásadnějších momentů, které modelovaly obsah toho, co pro Vás budeme hrát.

Teď rozumíte tomu, že zahajovací koncert sezóny 16. září nemůže být ničím jiným než inaugurací nového šéfdirigenta. A tedy i s programem, který by měl naznačit, jak to Tomáš Brauner vidí. Nic tu není obsaženo náhodou: Bohuslav Martinů je osobní srdeční záležitostí, Ludwig van Beethoven klasikou, která se ve výročním roce nepomíjí a Bedřich Smetana poctou orchestru svému městu. Uvidíte, že stejné pohnutky se promítnou i do dalších „šéfovských“ programů.

Během sezóny také oficiálně uvítáme Romana Patočku. To bude v květnu 2021, kdy se jeho první sezóna v nové roli v FOK bude chýlit a proces sžívání se s novými kolegy bude ve velmi pokročilé fázi. To víte, co jinde trvá týden, rodí se v klasické hudbě měsíce. Houslový koncert Antonína Dvořáka je v tomto případě zase jeho srdeční volbou. Nepřehlédněte, prosím, že i do tohoto programu, diriguje totiž opět Tomáš Brauner, se opět promítá pražský aspekt, Pražské metamorfózy Petra Wajsara – ve světové premiéře.

Když už jsme u koncertních mistrů, také Liběna Séquardtová se opět objeví jako sólistka. V říjnu s Petrem Altrichterem. V hobojovém koncertu Jaroslava Krčka – opět ve světové premiéře.

A v neposlední řadě ještě jedna výjimečná lahůdka: zatímco FOK bude na turné po USA, budeme tu pro Vás hostit Orchestre Symphonique de Montréal se slavným Kentem Naganem a neméně hvězdnými sólisty Nikolajem Luganským a Olivierem Latrym, kterého příznivci našich varhanních recitálů už dobře znají. V Praze se orchestr v rámci evropského turné zastaví na jediný koncert – 4. března.

To je jen několik fragmentů z toho, co pro Vás máme v 86. koncertní sezóně. Věřím, že Vás zaujala a můžeme se těšit na další dávku společných setkávání.

Váš

Daniel Sobotka
ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK