Hledat
Obsah

Žijeme v divné době, marně se v ní snažíme spolehlivě zorientovat. Je to jako byste se ráno probudili v cizím městě. Ale přitom jste přece nikam necestovali. Výzev je prostě příliš. Tím intenzivněji se vyjevuje význam stabilních, důvěrně známých principů, na které se lze spolehnout. Proto nám klasická hudba přináší větší uklidnění než kdy dříve. Ano, ocitli jsme se v cizím městě, ale mezi anonymními tvářemi chodců na nás už kyne naše důvěrná přítelkyně. Ona je svorníkem mezi včerejškem, dneškem i zítřkem. Relaxací a uklidněním.

Kultura, hudba a umění vůbec jsou ještě v jednom unikátní – vytvářejí, hledají a představují odlišnosti, ty jsou jejich municí. Na rozdíl od světa geopolitiky, kde nesoulad vede k použití zcela jiné munice. Víte přesně, kam tím mířím. I tenhle svorník je v dnešních časech nezastupitelný – poznávání odlišností, které nevyvolává agresi. Není to jen svorník, to je princip.

Nadcházející koncertní sezóna Pražských symfoniků má v sobě takové svorníky zakomponovány. Jsme přesvědčeni, že mají smysl. Dokonce větší, než by kdo ještě nedávno odhadoval. Bude nám ctí, pokud se právě ona stane Vaší důvěrnou přítelkyní.

Hamburská čtvrť HafenCity byla donedávna industriální přístavní zónou se vším, co byste od takového místa očekávali. Dnes je to moderní rezidenční čtvrť, jejímž centrem je ikonická Labská filharmonie. Ikonou se stala, ještě něž byla dostavěna. Normálně se koncertní sály staví na zemi. Nebo se dokonce zapouštějí do země. Pomáhá to omezovat vibrace a prospívá akustice sálu. Tady koncertní budova evokující tvar lodě začíná v devátém patře na střeše někdejšího ohromného přístavního skladiště z červených cihel. Na rozhraní, na někdejší skladišťní střeše, odkud se do výšky tyčí skleněná dominanta sálu, je terasa obepínající celou budovu. Dole cihlový industriální artefakt, nahoře architektonická celebrita. Na sever centrum města, na jih přístav. Výhled z té terasy je vzkazem, že tato monumentální stavba neleží na rozhraní, je také svorníkem.

Svoji 88. sezónu zahájí Pražští symfonikové srpnovým koncertem právě v hamburské Labské filharmonii. Mimochodem tedy v jednom z inspiračních momentů zrodu pražské Vltavské filharmonie, která se má napříště stát domovem FOK.

Ještě více hudby

V druhé polovině letošního roku předsedá Česká republika Radě Evropské unie. To je událost, kterou jsme nechtěli pominout. Tím spíše, že vývoj na mezinárodní scéně v posledních měsících nás tady doma ponoukl, abychom ukázali, kým chceme být. Přešlápli jsme z nohy na nohu a ukázali to, navzdory některým ústavním činitelům – Evropany! A tak si pojďme, bez další pompy, ale s pokorou, užít evropskou Ódu na radost a vůbec veskrze evropského Beethovena, hned při zahajovacím programu abonentní sezóny 21. a 22. září. Nikdo nám takový program nenařizoval, není součástí žádných oficialit, jen náš niterný pocit, když víme, kým jsme.

Tradičním státnickým počinem FOK je Koncert pro republiku 28. října. Takový národní koncert můžete v předsednickém půlroce pojmout ještě spektakulárněji za pomoci domácích umělců. Nebo ukázat patriotismus zralejšího typu, který nás přivedl k přesně opačnému řešení. Tradiční provedení Smetanovy Mé vlasti bude řídit výsostný Evropan, nadto náš stálý hostující dirigent Jac van Steen, jinak rodem Holanďan a oddaný fanoušek a propagátor české hudby. Tenhle koncert má ještě jeden rozměr. Je to s Jac van Steenem poslední společná sezóna v roli stálého hostujícího dirigenta. Nemějte ale obavy, Maestro Jac se k nám bude vracet jako host i v budoucnu. Prahu miluje a svému pražskému publiku je zcela oddán.

Náš dramaturg Martin Rudovský je originálním autorem. Není divu, že se pravidelně opakují situace, kdy se nám ho snaží z FOK někdo odlákat. Záměrně říkám autorem, protože sestavení dramaturgie není řemeslem, ale autorským dílem. Nadto je autorem činorodým. Tak se stalo, že zhruba před rokem prokličkoval covidovým slalomem na festival do portugalského Marvaa, kde na středověkém hradě, představte si něco na způsob našeho Rabí, ale monumentálnějšího a s výhledem na oceán, fascinovaně absolvoval jako čestný host několik koncertů. Pak projel podobný slalom pod Alpy do bavorského Füssenu, aby tam s dalšími kolegy, inspirováni výhledem na pohádkový Neuschwanstein, postupně ukuli koncept spolupráce tří festivalů pod hlavičkou More Europe Through Music. Pražská část se promítne do období Velikonoc. V této sezóně jde o první jednotlivé koncerty, včetně dalšího originálního návratu Matěje Formana do sv. Šimona a Judy, ale věřím, že jsme u zrodu trvalého velikonočního festivalu.

Pozoruhodné příběhy by se daly psát o každém z koncertů, které v této sezóně najdete.

 

Spanilé jízdy Pražských symfoniků

Dříve to chodívalo tak, že jako první se do pracovního plánu orchestru zasazovala zahraniční koncertní turné. S dvouletým, tříletým, někdy i delším předstihem. Pak se v poklidném tempu domyslela a připravila domácí koncertní sezóna. Roky zaběhlý systém plánování zcela rozvrátily tři události – ekonomická krize kolem let 2008–2010, dva covidové roky a nově Ukrajina a všechny konsekvence, které to přináší. Dnes se zcela opačně připravuje domácí koncertní sezóna a do ní se pak pracně roubují zahraniční koncerty.

Covidové roky nás připravily o americké, britské, španělské, japonské turné a řadu kratších výjezdů. Japonské turné bylo posunuto na rok 2024, také v ostatních případech čekáme na stabilizaci a větší předvídatelnost situace, zájezdové aktivity ožívají ale zejména od těch kratších a od těch, kde těžíme z naší strategické středoevropské polohy. I tyto výjezdy ale obohacují naši domácí programovou nabídku.

V pondělí 7. února 2022, řeč je tedy ještě o předchozí sezóně, měl začít dirigent Andrej Borejko zkoušet s Pražskými symfoniky svůj abonentní program. 24 hodin před jeho plánovaným nedělním příletem do Prahy jsme obdrželi zprávu, že má pozitivní test na covid. Byla to horečnatá sobotní noc mnoha lidí. V neděli večer do Prahy nakonec dorazil dirigent Eugene Tzigane, aby Borejkův program převzal. Kdo na koncertech byl, nemohlo mu uniknout, že to byl záskok z kategorie zázračných. Pan dirigent odvedl skvělý výkon a dobrá chemie a nálada vládla i v zákulisí. V naší branži to tak chodí – právě s Eugenem Tziganem jsme pozváni koncertovat v proslulém drážďanském Frauenkirche, kde příležitostně koncertuje i zdejší věhlasná Staatskapelle. V této sezóně už jsme neměli šanci to zvládnout, ale je jisté, že se jednoho dne Eugene Tzigane vrátí za námi i do Prahy.

Vrátí se také Andrej Borejko. Toho najdete v lednovém programu. Je opravdu výzvou. Se stejným programem koncertujeme o den dříve v rakouském Linci v tamějším Brucknerhausu. V tomto případě je ale každé provedení programu i technickým originálem.

Několik koncertů v první polovině roku nás čeká také v Mnichově, Wiesbadenu, Friedrichshafenu. Felix Klieser je handicapovaný hornista, fenomén, který překonává všechny předpoklady. V Německu je superstar. V Praze už byl, přesto jsme stáli o to i Vám připomenout, že hranice lidských možností nikdy není definitivní.

O premiérách tu bude ještě zmínka. K profilu Pražských symfoniků vždy patřily. Jednu takovou, napsanou i u nás populárním (a také naším pravidelným hostem) Fazilem Sayem pro slavné trumpetisty Sergeje Nakarjakova a Gábora Boldoczkého, budeme premiérovat v Palace of Arts v Budapešti v květnu 2023. Nelze bohužel bezprostředně navázat pražskou premiérou, pracujeme ale na tom, aby se tak stalo v další sezóně. Pokud byste nevydrželi, rádi Vás uvidíme v Budapešti.

 

Výjimečný orchestr výjimečného města

Pokud někdy máte dojem, že Praha není výjimečné město, doporučuji na nějakou dobu odjet. Za hranice, kterýmkoliv směrem. Stane se jedna ze dvou možností, buď sami pochopíte, že má něco do sebe, nebo Vám to budou říkat všichni kolem tak dlouho, až neodoláte být hrdí. Nejen proto si Praha zaslouží i svoji hudbu, a právě tohle Pražští symfonikové rádi iniciují. Není to první sezóna, ani poslední, která je protknuta takovými počiny. Prostě ani Praga Arcana Jana Ryanta Dřízala hned v úvodním abonentním programu sezóny, ani lednový Koncert pro hoboj a orchestr Jaroslava Krčka se v programech neocitly náhodou.

Praha ale inspiruje ještě i jinak. José Cura tu koncertně oslaví své šedesátiny, Lukáš Vondráček a Pavel Šporcl pokřtí své nejnovější nahrávky. Ostatně, zrodily se ve Smetanově síni spolu s naším, tedy Vaším, orchestrem!

Svět je jiný, ale klasická hudba nás provází jako důvěrná přítelkyně. Taková je i 88. koncertní sezóna Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Taková, která Vás nechce ohromit, ale obejmout. Tak vnímáme svorný princip klasické hudby, umění a kultury vůbec.

 

Přeji Vám šťastnou sezónu, na všech našich koncertech jste vždy vítáni.

Váš

Daniel Sobotka
ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK

 

Vážíme si vaší podpory