Hledat
Obsah

85. koncertní sezóna Pražských symfoniků skončila 10. března 2020 v deset hodin dopoledne. Bylo úterý. Jac van Steen, stálý hostující dirigent orchestru, se v tu chvíli pouze se smyčcovou částí orchestru věnoval detailům druhé věty 6. symfonie Gustava Mahlera. Byl zcela ponořený do hudby, už proto, že se na každou práci s Pražskými symfoniky tak těší. Ve stejnou chvíli v jiné honosné budově, jejíž účel ovšem není ani trochu hudební, padlo rozhodnutí o zákazu kulturních akcí. S okamžitou platností, neuskuteční se už ani 6. Mahlerova symfonie následující den. Maestro takřka plakal, když jsme ho přišli na pódium vytrhnout z uměleckého transu, vždyť zkoušky šly tak dobře a byly předzvěstí skvělých koncertů.


Inaugurační koncert Tomáše Braunera s Maisky triem

Zahájení 86. sezóny o šest měsíců později bylo bojovou operací. Byla polovina září a ještě prolog sezóny pod otevřeným nebem, tradiční koncert ve Valdštejnské zahradě o dva týdny dříve, se mohl uskutečnit pouze bez diváků. Zahájení 86. sezóny bylo současně inaugurací nového šéfdirigenta Tomáše Braunera, tím významnější. Chtělo to pevné nervy, ale tady logistická bitva teprve začínala. Beethovenův trojkoncert pro klavír, housle a violoncello mělo s orchestrem obstarat Maisky trio, tedy slavný violoncellista Mischa Maisky se svou dcerou Lily a synem Saschou. Všichni žijí v Belgii. Letecké spojení bylo zastaveno. Mischa, který má za sebou zkušenost dramatického odchodu z někdejšího Sovětského svazu, byl odhodlaný hrát. Pojedou tedy autem, příjezd do České republiky z Německa byl paradoxně stále možný. Nikdy jsme od žádných hostujících umělců neměli tak podrobné zprávy z průběhu cesty. A pak najednou tu byli, i když ani jim samým nebylo jasné, kam se vlastně po koncertech vydají, jak se dostanou zpět domů. Jedním z průvodních opatření bylo, že Mischa, jinak vyznavač Tesly, si pro tento účel pronajal auto z půjčovny s velkou nádrží. Koncerty se uskutečnily a jsou zaznamenány. Kromě Beethovenova Trojkoncertu a Smetanova Pražského karnevalu na úvod se vydařila především 1. symfonie Bohuslava Martinů, srdeční záležitost inaugurovaného šéfdirigenta. I ta je zaznamenána. A tím 86. koncertní sezóna skončila. Vše, co se odehrávalo mezitím a posléze, až dodnes, bylo vždy jen okamžitou operativní reakcí na to, co nám okolnosti právě umožňovaly.

Navzdory okolnostem píši tyto řádky povzbuzen živým hudebním zážitkem v podání FOKu v celé jeho symfonické sestavě. Vlastně se jednalo o jeden z původně plánovaných koncertů – se světovou premiérou Pražských metamorfóz, skladby, kterou FOK objednal u Petra Wajsara, a s Dvořákovým houslovým koncertem se sólistou Romanem Patočkou, který měl být jeho uvedením jako našeho nového koncertního mistra. Původně abonentní koncert, zrušený jako všechny ostatní, se uskutečnil díky zájmu Českého rozhlasu o přímý přenos. I když bez posluchačů v sále, zachovali jsme dekorum – hudebníci hráli ve fracích, dámy v šatech, na závěr se předávaly květiny. Diváckou kulisu tvořil tým Českého rozhlasu, který zajišťoval přenos a naši kolegové z produkce. Seděl jsem v lóži s redaktorkou, která koncert pro posluchače Vltavy uváděla – co posluchači vidět nemohli, bylo, jak je během skladeb dojatá, že vidí orchestr naživo hrát. Byl jsem dojatý také.  

Jsem přesvědčen, že už bude možné opět hrát, s diváky v sále, s tou nenahraditelnou výměnou energie mezi publikem a hráči na pódiu, s veškerou ambaláží, která ke společenským událostem patří – nesčetnými rozhovory přátel, hodnocením skladeb a výkonu hudebníků, perlícími bublinkami ve štíhlých sklenicích, bouřlivými potlesky, přídavky, květinami. Potřebujeme to, milí přátelé, říkáte nám to a sami to tak cítíme. Vítejte do 87. koncertní sezóny.

 

Gesta, která mají smysl

Uplynulý rok nám ukázal, kde jsou hranice online světa a světa digitálních sítí a co nám nikdy dát nemohou. Ale abychom byli spravedliví, zrodily se počiny, které jednou možná budou pozoruhodnými dokumenty doby. Rok jsme se neviděli. Paradoxně se ale známe lépe. Nebo přinejmenším jinak než doposud, mnohem civilněji. Orchestr jako celek se na chvíli vytratil, ale jeho lidé zůstali.


Online pořad Když FOK komponuje

Hornista Tomáš Kirschner se vrhnul do medailonků jednotlivých nástrojových skupin, uvolněných, vtipných, natáčených improvizovaně na mobilní telefony a přitom zcela fundovaných. Členy orchestru jste viděli v civilu, v nekoncertním prostředí. Sám Tomáš na začátku netušil, že bude mít takový časový prostor, že stihne všechny nástroje a nadto ještě bonusový díl s kustody. Dramaturg Martin Rudovský byl mnohokrát překvapen při moderování nesčetných besed, rozhovorů, hudebních ukázek. A těch historek. Třeba, až jednou bude starý pán, napíše paměti. Už teď doporučuji.

Možná si to doposud neuvědomujete, ale pokud jste zhlédli aspoň jediný z našich pořadů na našich webových stránkách nebo YouTube kanálu, víte nyní o těch, kteří sedávají na pódiu tolik, jako doposud nikdy. Jsem přesvědčen, že to změní i Vaše vnímání koncertů.

Během toho roku jste nám toho ale také mnohem více řekli o sobě a my jsme vděčni za to, jaké máme publikum. Ne, neposílali jste nám videa, kde byste se představovali, ale tolik spontánních gest podpory a vzájemné sounáležitosti jsme nikdy nezažili. Vyslovujete je, píšete je. A pak je tu úplně speciální kategorie našich posluchačů – těmi jsou ti z Vás, kteří nám darovali část nebo celou částku za původně zakoupené vstupenky. Je to zavazující gesto, kterého si nesmírně vážíme a za které děkujeme. Jména těch z Vás, kteří s tím souhlasili, uvádíme zde. Mnoho z Vás o veřejné poděkování ani nestálo. Tak či onak – je nám ctí, všem děkujeme!

 

I když se život zastavil, budoucnost se přesto přiblížila

Během uzamčeného období se Pražští symfonikové soustředili na pořizování nových nahrávek. Vznikla tak celá nová kolekce s šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Během 87. koncertní sezóny se s ní postupně budete mít možnost seznámit. Na některých titulech jsme spolupracovali i s nejvýznamnějšími českými sólisty. Se kterými uhádnete snadno, objevují se totiž také v programu abonentních koncertů, první třeba hned na tom zahajovacím 13. a 14. října.


Lukáš Vondráček a Tomáš Brauner při společném natáčení s FOK

Výrazný podíl domácích dirigentů a sólistů zejména v první polovině sezóny ostatně vůbec není náhodný. O gestech už tu byla řeč a toto je naše gesto podpory domácím umělcům po v podstatě roční pauze. Nejde primárně o honorář za nahrávku či koncert, ale o výraz toho, že jejich umělecké úsilí má smysl. Umělci jsou emotivní lidé, musí být, aby měli schopnost odvést na pódiu výkony, které Vás přesvědčí, a možná byste se divili, kolik z nich mámila rezignace. Proto i toto gesto má smysl.

Ve složitých obdobích je důležité hýčkat a rozvíjet vize. Opravdoví stratégové dokážou právě v nejsložitějších obdobích nejvíce investovat. Nemusí jít o investice ve smyslu finančních výdajů, někdy je investicí i odvážné rozhodnutí. Hlavní město Praha se intenzivně zabývá myšlenkou nového koncertního sálu v Praze. Hospodářství má jiné starosti, mohli byste si říci, není čas na takové enormní výdaje. Pochybnost může vyslovit v prvním plánu i oddaný fanoušek klasické hudby. O enormní výdaje jde bez zhodnocení souvislostí. Koncertní sál je ale uvažován jako hnací motor pro zformování celé čtvrti pro až 30 tisíc lidí, moment, díky kterému se komplexním zásahem vyřeší pro celou velkou oblast vnitřního města dopravní infrastruktura, vytvoří se další kultivovaný přístup k řece, o některých ekologických aspektech nemluvě. To už je něco jiného. Je jistě lepší, když takovým rozvojovým hybatelem je koncertní sál, než aby jím byl další nákupní chrám, kancelářský komplex či parkoviště. Praha ze záměru postavit jej v horizontu 10 až 15 let neslevila, naopak realizuje další nezbytné kroky. Protože jde o místo, které by se jednoho dne mělo stát novým sídlem Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, budeme Vás o aktuálních záležitostech Vltavské filharmonie informovat, třeba i v koncertních programech. Pro začátek nezapomeňte nahlédnout do inzertní části, kde najdete dvoustranu věnovanou tomuto tématu.

Na sklonku minulého roku také Praha definitivně od Hospitálského řádu sv. Jana z Boha – Milosrdných bratří převzala kostel sv. Šimona a Judy a následně ho svěřila nadále do užívání FOK. Z Vašeho pohledu se nic nezměnilo, z organizačního pohledu nám ale nová situace umožňuje plánovat projekty v kostele s jinou perspektivou než doposud. Tak se hned zrodil projekt scénické úpravy Vánoční mše J. J. Ryby v režii Matěje Formana, na kterou Vás pozveme ve vánočním období a kterou budete moci zhlédnout na Štědrý den i v České televizi. To všechno nic nemění na tom, že po celých takřka 30 let byla spolupráce s Milosrdnými bratry skvělá. Nic naplat, je to řád, který historicky vždy věnoval velkou pozornost hudbě a podporoval ji.

A teď už je na řadě hudba. Těším se s Vámi, vážení a milí přátelé, na viděnou ve Smetanově síni, v kostele sv. Šimona a Judy i na ostatních koncertních místech – osobně!

Váš

Daniel Sobotka
ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK

 

Rozhovor s ředitelem FOK o nové sezóně na rádiu Classic Praha