Dne 20. 3. 2020 se dožil 91 let ak. mal. Ladislav Rada. Narodil se 20. března 1929 ve Vojovicích u Nepomuka. V letech 1956-78 pracoval v Supraphonu jako výtvarník (později vedoucí oddělení) v návrhovém a propagačním oddělení, od roku 1979 do roku 2009 působil coby profesor na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově. V letech 1958-82 úzce spolupracoval se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, vytvořil například dodnes používané logo. Je ceněn pro mimořádně povedené návrhy obalů desek a karikatury, vyzdvihované pro svou jednoduchost coby pokračování tvůrců klasické české karikatury. Jeho hlavním domovem byly vždy Vojovice, druhým domovem Praha. Národopisné muzeum Plzeňska otevře v dubnu jeho vzpomínkovou výstavu. Podrobný rozhovor přinesou dubnové Nepomucké noviny, které budou také ke stažení zdarma od 1. dubna na noviny.nepomuk.cz
Mistrovi blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a povedených obrázků.
Pana výtvarníka Ladislava Radu navštívil dramaturg FOK Martin Rudovský před několika lety. Rozhovor vedli o hudbě, o životě plném malování, o láskách, o studiích, o přátelích, o vínu, o tom, jak si udělal walkmana z mobilu… Pan Rada toho prostě mnoho zažil a mnoho vytvořil. Ze zajímavého povídání vytrhujeme tu nejdůležitější stránku:
Tak jak to bylo s tím logem, pane Rado?
Tak předně: značka (pan Rada tak občas říká logu – pozn. red.) FOK je jediná, kterou jsem udělal. A nikdo neví, že jsem to udělal já! Pak jsem už žádnou nedokázal prosadit, i když jsem se pokoušel. To víte, tehdy byla tvrdá konkurence. Proto jsem měl velkou radost, když logo prošlo u schvalovací komise, která sídlila v Mánesu. Vše to vzniklo během jednoho dne, někdy vprostřed roku 1962. Přišla nabídka od dr. Turka (tehdejšího šéfa propagačního oddělení FOK), že potřebují změnit logo původní. To bylo obyčejné, ošklivé - betonový písmo. Jako kdyby to nechali jen vysázet v tiskárně, tři obyčejné novinové typografické špalíčky. Tak jsem si říkal: jo, to musím změnit.
Jak dlouho jste logo vytvářel?
To vám řeknu naprosto přesně – 2 hodiny. Tady u mne doma na kuchyňském stole. Vedle spala moje žena. Já to totiž dělal v noci. Přes den v Supraphonu jsem nemohl, byl to kšeft, vedlejšák. Dostal jsem za logo asi 2000,- Kčs, což bylo dost peněz. Vždyť já měl v Supraphonu 2200,- měsíčně!
Jak jste na to šel a co vlastně značka vyjadřuje? Tedy samozřejmě kromě Film Opera Koncert.
Když jsem ji dělal, vycházel jsem z f, jaké má Muzika (malíř, ilustrátor, typograf a scénograf František Muzika) v logu Pražského jara. To byl můj vzor. Pro mne však ono f znamená především krk, ženský krček. Totiž písmeno f ve značce FOK by nemělo mít bambulku, to není stylové. Z f pak vychází jakoby smyčec a směřuje ke k, aby se vytvářel dojem kompaktu, celku. Navozuje to dojem hudby. Byl jsem moc rád, že se značka ujala. Nedávno jsem šel kolem Obecního domu a koukám: Hele, oni ji stále používají. To je krása, viďte?!
---
Ladislav Rada je známý u výtvarné veřejnosti jako tvůrce karikaturních portrétu osobností. Portréty osobností ze světa kultury – hudby, malířství jiných profesí, provedené malířskou a grafickou technikou, někdy i s použitím koláže, mají vždy punc uměleckého díla, které se vyznačuje nápadem, kompozičním uspořádáním ve formátu a charakteristickou stylizací tvaru tváře a postavy. Snaží se vždy postavit jakoby tvůrčí pomníky, ne s použitím bronzu, ale pomocí této grafické a malířské techniky.
Také jeho návrhy na obaly gramofonových desek provedených těmito výtvarnými technikami byly ceněny více než běžné užití fotografických portrétů interpretů, protože více naznačují obsah a charakter hudebního díla. V Supraphonu - v návrhovém a obalovém oddělení - úzce spolupracoval s hudebním redaktorem Milošem Pokorou, který ho seznamoval s charakterem hudebního skladatele a obsahem díla, což podstatně pomáhalo při vytvoření výtvarného návrhu. Ten alespoň v náznaku hudební obsah díla ilustroval.
Ladislav Rada (*20. 3. 1929 - Vojovice u Plzně), akademický malíř
Lidová škola umění, ve třídě surrealisty Vladimíra Modrého
Strojní průmyslová škola v Plzni
Škodovy závody, kreslíř (1947-1949)
UMPRUM, absolvent ateliéru Adolfa Hoffmeistera (1950-56), první žák
Supraphon, výtvarník v návrhovém a obalovém oddělení (1956-1978)
Profesor na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a Střední uměleckoprůmyslové škole střední na Žižkově (1979-2009)
Spolupráce s FOK, zejména pak s šéfy oddělení propagace pp. Turkem a Luhanem, cca v letech 1958 - 1982
