Koncert pro republiku

 Mediální partner koncertu

Podobně jako opera Libuše, v jejímž sousedství šestice básní vznikla a která má podobnou vizi šťastné budoucnosti této země, je Má vlast vyhrazena zejména slavnostním příležitostem. Její výlučné postavení je každoročně upevňováno zahajovacím koncertem festivalu Pražské jaro, k Mé vlasti se vztahují nové generace skladatelů. Zdá se, že tento soubor symfonických básní je aktuální stejně dnes jako v době svého vzniku, v bouřlivé době sedmdesátých let 19. století, kdy jím skladatel podpořil snahy o formulování české národní identity.

Program, skladatelem stručně nastíněný, spolu s mistrovským hudebním ztvárněním činí z Mé vlasti kulturní dědictví, jehož odkaz nejsilněji rezonoval v době ohrožení a vypjatých okamžiků národa a státu: za okupace, při osvobození, v roce 1968 nebo 1989.

BEDŘICH SMETANA zcela ohluchl krátce předtím, než v září 1874 započal s kompozicí Vyšehradu. Dokončil jej v polovině listopadu a stejně rychle byl hotov s partiturou Vltavy: ta mu zabrala pouhých devatenáct dní. Delší časový úsek dělí od této dvojice další dvě básně Šárka a Z českých luhů a hájů. V letech následujících po dokončení čtyřdílného celku se Smetana věnoval jiným velkým i menším kompozicím: vznikají opery Hubička a Tajemství, smyčcový kvartet Z mého života, sbory a klavírní skladby.

Poslední dvě básně – Tábor a Blaník – jsou vnitřně provázány husitským chorálem Ktož jsú boží bojovníci. Poprvé byl celý šestidílný cyklus souborně proveden 5. listopadu 1882 na Žofíně za řízení Adolfa Čecha, stoupence a důvěrníka Smetanova, při koncertě Výpomocného spolku členů sboru a orchestru českého divadla.