Již podruhé jsme okusili „slasti“ rychlovlaku, tentokrát s názvem Yamabiko, při cestě směrem na sever od Tokia do severovýchodní části centrálního ostrova Honšů, kde se nachází Sendai, hlavní město prefektury Miyagi. Přátelé z agentury Japan Arts se před koncertem mírně provinile omlouvali, že kvalita sálu není tak dobrá, jak bychom si asi představovali. Po vstupu do sálu jsme se museli v duchu omlouvat my, sál byl opět výborný, jedinou vadou na kráse bylo jeho „stáří“ – 40 let. V sále pravidelně hostují přední japonské orchestry (v březnu je ohlášen tokijský NHK), samozřejmě je využíván víceúčelově i pro jiná představení (balet, populární hudba atd.).

Plně obsazenému sálu (1590 diváků) jsme předvedli nejčastěji hraný program: Vltava, Mendelssohnův houslový koncert s Mariko Senju a Novosvětská. Je obdivuhodné sledovat, jak šéfdirigent  Jiří Kout dokáže odbourat rutinu, která se při tolikerém opakování jedné skladby spolu se zákonitou únavou nutně vkrádá na pulty muzikantů. Mírná změna tempa, drobné nuance výrazu, vždy usměvavý pohled. A občasné nečekané příhody, které vyloudí úsměv i na tvářích posluchačů, jako např. když při energickém gestu vylétla ve čtvrté větě panu dirigentovi taktovka – a to tak „šikovně“, že ani po koncertu nebyla k nalezení. Snad při renovaci sálu jednou bude nalezena a stane se cenným exponátem v místním muzeu.

Při děkování se rozhodl pan dirigent optat Rity Čepurčenko, zda se bude přidávat. Dirigent vrtěl hlavou, že ne, ale Rita za smíchu diváků rozhodla jinak – a Slovanský tanec č. 15 byl první úspěšnou tečkou za tímto koncertem. Druhou pak byla zpáteční dvouhodinová cesta do Tokia.

Hned další ráno se druhá polovina naší cesty nezahájila nejšťastněji. V devět hodin na dva dny opouštíme hotel Metropolitan, ale máme několik „marodů“. Střídavé počasí kolem nuly, změny při cestování a klimatizace na hotelu dělají své. Přesto odjíždíme za bedlivého dohledu doktora Pražana z hotelu všichni.

Z letiště Haneda nabíráme směr na Hirošimu, kde strávíme následující dva dny. Počasí v ničem nepřipomíná leden, je nádherně slunečno a navíc míříme na jih.
V překrásné viditelnosti z výšky 10 000 m míjíme posvátnou horu Fudži, přičemž si vzpomenu na slavnou povídku Šimka a Grossmanna Cesta tramvají s výrokem „rovnováhu udržovat!“ – všichni se totiž nahrnou k okénkům v levé polovině letadla… Slunečno nás přivítá i v Hirošimě, městě obklopeném i v zimě zelenavými kopci, městě, které se nedobrovolně stalo symbolem tragédie moderního věku.

Ubytováním v hotelu v centru města, nedaleko Mírového parku připomínajícího oběti prvního použití atomové bomby, však cestování nekončí. Po dvou hodinách opět sedáme do autobusu a vyrážíme do města (v japonských poměrech spíš městečka, protože má celkem 106 tis. obyvatel) Mihara vzdáleného půldruhé hodiny od Hirošimy. Cesta vede údolími a tunely, okolní hory jsou v soumraku tajemné.

Žádný čas na odpočinek – jdeme na pódium. „Zasvěcujeme“ tentokrát zcela novou koncertní síň prvním orchestrálním koncertem. Program stejný jako včera, ale jako by novotou vonící a s nádhernou akustikou oplývající sál inspiroval všechny na pódiu i v hledišti – po doznění posledních tónů Novosvětské výbuch nadšení, který snad překonává závěrečné ovace během dosavadního průběhu turné. Klobouk dolů před hudebníky, kteří po tak náročném dni plném přesunů a s minimálním časem na občerstvení ze sebe dostali takový výkon.

Koncert navštívil bývalý člen orchestru, sóloflétnista Pavel Foltýn s chotí, který v Japonsku působí již několik let, a rovněž ředitel hirošimského orchestru (který – stejně jako my – se závistí vzdychal nad novým krásným sálem, na který jsou místní patrioti patřičně pyšní).

Když po desáté dojíždíme do hotelu, jsou všichni šťastni, že zítra na nás čeká volný den. Kéž je plný slunce, neboť mnozí se chystají na výlet na nedaleký ostrov Mijadžima, posvátné místo, kde se nesmí přivést na svět ani umřít žádný člověk, nesmí se kácet stromy – a je plný šintoistických staveb, včetně pětipatrové pagody a mořského vchodu do svatyně zvaném Velká torii, neboli Velká brána.  

Fotografie k tomuto článku

Fotografie ze zájezdu