Hlavní město Praha - zřizovatel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.
Japonsko 5 - Nishinomiya
Krásného hotelu a rušného velkoměsta Nagoji jsme si příliš neužili, protože už ráno 12. ledna za námi mávalo pět usměvavých hostesek stojících v řadě a v poměrně hustém dešti, když jsme v devět hodin odjížděli na nádraží. Začal náročný den, v němž nás čekal přesun slavným japonským rychlovlakem - šinkanzenem Hikari do středu trojúhelníku měst Osaka – Kobe – Kjoto v prefektuře Hyogo (zeměpisná oblast Kansai), postižené 17. ledna 1995 ohromným zemětřesením, při němž zahynulo 6 400 lidí a škody se odhadovaly na 9 926 mld. jenů (což je zhruba 100 mld. USD).
Po deseti letech byl přímo v centru
zemětřesení, v městě Nishinomiya,
třetím nejlidnatějším městě prefektury, postaven na památku obětí kulturní stánek Hyogo Performing Arts Center, který zahrnuje velký sál pro 2001 diváka (opravdu přesně, Japonci jsou precizní), divadelní sál s 800 místy a sál pro recitály
(417 sedadel). Uměleckým ředitelem centra a zároveň dirigentem místního stálého orchestru je Yutaka Sado, který zve přední japonské, ale i světové ansámbly. Den před námi tu vystoupil Královský balet z Birminghamu, 14. ledna zde hostuje brněnské Národní divadlo s Wagnerovým Tannhäuserem. Koncertní sál je celý obložen dřevem a jak se ukázalo, má nádhernou akustiku.
Obligátního Smetanu na začátku vystřídala ve svém druhém vstoupení s FOKem klavíristka Hiroko Nakamura, zde v Japonsku nesmírně populární. V roce 1959 se stala nejmladší vítězkou japonské národní soutěže, poté studovala na Julliuard Schooll v Londýne a stala se nejmladší vítězkou Chopinovy soutěže ve Varšavě a zároveň první japonskou klavíristkou s mezinárodní reputací. Nahrála přes 40 úspěšných CD (její nahrávky Chopinova koncertu č. 1 s London Symphony Orhcestra se prodalo za jediný rok 100 000 ks). Její razantní pojetí Čajkovského vzbudilo i v dnešním koncertu mimořádný ohlas.
Dvořákova Novosvětská působila právě zde, v městě, jež doslova povstalo z ruin
do nové podoby, velmi zvláštně. Je třeba vyzdvihnout jak Jiřího Kouta, tak i FOK, že pokaždé dokáží s touto notoricky známou a „obehranou“ skladbou „něco udělat“. Dnes bylo možné obdivovat např. kultivovaně zvučné a čistě znějící žestě zejména ve finální větě, a hledáme-li detaily, bylo i dnes krásným momentem závěrečné pianissimo v Largu v podání čtyř kontrabasů.
Odjezd autobusů od haly na nádraží doprovázeli nadšení návštěvníci – a pak téměř tříhodinová večerní cesta opět rychlovlakem Hikari do Tokia, kde kolem desáté večerní přivítal unavené pražské symfoniky již známý hotel Metropolitan, domov na další tři dny...
