Stalo se cílem posledního bombardování za 2. světové války, po němž 15. 8. 1945 japonský císař Hirohito oznámil kapitulaci. Město má kolem 200 tis. obyvatel, ale protože sem dojíždí za prací z okolních měst mnoho lidí, uvádí se, že „denní populace je mnohem větší než noční“. Zdejší víceúčelová koncertní síň je tou nejmenší na našem turné, s kapacitou 1000 návštěvníků a je v nedělním odpoledním koncertu zcela zaplněna. Již zkoušku sledovalo se zájmem asi 100 mladých posluchačů (Kumagaya má vlastní univerzitu) a pan šéfdirigent „pedagogicky“ vybral takové části programu, aby zazněly všechny orchestrální skupiny ve svém typickém zvuku.

Program číslo 4 hraný pouze na tomto koncertu byl složen ze tří Smetanových básní (Vltava, Šárka a Z českých luhů a hájů) a ve druhé polovině je doplnila obligátní Novosvětská. Pro orchestr vedený stejně jako včera koncertní mistryní R.Čepurčenko to byla docela příjemná změna, a tak básně zazněly v plném lesku a byly zahrané s velkou chutí–opět s dublovanými trubkami a pozouny, a tudíž nádherně plným, neforsíro- vaným, ale přesto znělým zvukem. I v tomto sále se znovu potvrdilo, že Japonci mají velký cit a um vytvořit akusticky vyhovující sály, a to i mimo hlavní kulturní centra. Velký aplaus už po Smetanovi přerostl po Novo-
světské v nadšené ovace s volání „bravo“ – zasloužená reakce na krásný výkon, který vůbec nenesl stopy již pochopitelné únavy orchestru v závěru turné.

Po koncertu odjíždíme autobusem na nádraží do města Takasaki, města symfonie, jak prý se mu v Japonsku přezdívá. Od nádražní haly vede Symphonic Avenue a je zde výtečný symfonický orchestr Gunma Philharmonic Orchestra, v němž nyní působí náš bývalý sóloflétnista Pavel Foltýn, který se s námi právě zde loučí. Po hodinové pauze přijíždí šinkanzen MAX TORI, který nás za necelé dvě hodiny odváží do naší poslední štace – Niigaty. Po téměř jarním počasí na východním pobřeží nás na severozápadním pobřeží ovanul „dech Sibiře“, na stromech u nádraží, kde nastupujeme do autobusů, leží sníh. Vždyť se nacházíme něco přes 100 km od známého centra zimních sportů v podhůří Severních japonských Alp Nagana, pamatujícího legendární triumf našich hokejistů na olympiádě v roce 1998. Myslím, že jsme na ně už nyní svým způsobem navázali, i když nás triumfální jízda Prahou asi nečeká – to spíš svízelná jednání o rozpočtu a další budoucnosti orchestru. Ale to je jiná, trochu smutnější kapitola v současnosti tak kvalitně pracujícího FOKu.

Fotografie k tomuto článku

Fotografie z celého zájezdu