Je skutečně úžasné, kolik koncertů tzv. staré hudby se v Praze koná. V souvislosti s Velikonočními svátky jich bude ještě více. Podívejme se opět na jeden koncert a na to, co se chystá v nejbližší budoucnosti.

9. března se konal předposlední koncert abonentního cyklu Stará hudba organizovaného Koncertním jednatelstvím FOK. Vystoupila na něm sopranistka Irena Troupová za doprovodu specialisty na barokní klarinet a chalumeau Christiana Leitherera, gambistky Barbary Leitherer a u nás dobře známé cembalistky Barbary Marie Willi. Nejprve zazněla Kantáta Alessandra Melaniho A´ll armi pensieri. Soprán Ireny Troupové je lehounký, v této kantátě snad až příliš, ale je možné, že zpěvačce uškodilo, že zpívala z kazatelny, později se z pódia její hlas nesl dobře. Zejména v úvodní árii bych čekal více průraznosti – vždyť zpívá: „Do zbraně, mé myšlenky. Najdi odvahu, mé srdce… Vražedná krása mne vyzývá v boji…“ To se ovšem diváci nedozvěděli, protože texty v programu uvedeny nebyly. Ve Vivaldiho kantátě Il povero mio cor, RV 658 zaujal zejména procítěný pomalý střední díl, zde jsem skutečně litoval, že nevím o čem je. V árii Süßer Blumen Ambraflocken z Devíti německých árií Georga Friedricha Haendela předvedla zpěvačka i pěkně znějící nižší polohu. Bezchybné výšky a ohebný hlas v koloraturách nadchly v závěrečné kantátě Alessandra Scarlattiho Si riscaldi il Tebro. Jako přídavek zazněla ještě jedna Haendelova árie – In den angenehmen Buschen. Instrumentalisté na vysoké úrovni provedli Telemannovu Metodickou sonátu pro chalumeau a basso continuo a Triovou sonátu c moll a Suitu in C Michela Corretteho, přičemž Christian Leitherer střídal barokní klarinety (in C, in D) a chalumeau. V programu byl pěkně popsán vznik těchto nástrojů, jejich použití a vzájemné vztahy.