Počasí sice na příchod jara příliš nevypadá, ale slunce si můžete užít ještě dnes (ve čtvrtek 11. března) ve Smetanově síni na opakování 6. koncertu orchestrálního cyklu A/B Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Tento úvod mne napadl, když jsem marně vymýšlel název dnešní krátké recenze. Skladby koncertu totiž mnoho společného nemají. Osobně takové „směsicovité“ programy příliš nemusím, ale jsou jistě posluchači, kteří si rádi poslechnou „od všeho něco“.

Večer zahájila předehra k opeře Sicilské nešpory Giuseppe Verdiho. Jde o symfoničtější kousek z díla tohoto skladatele a dobře se hodí i do koncertní síně. Následoval méně známý Koncert pro flétnu a harfu C dur, KV 299, Wolfganga Amadea Mozarta. Skladba vznikla v roce 1778 za Mozartova pařížského pobytu a neobvyklá nástrojová kombinace byla dána oblíbenými nástroji jednoho z francouzských vévodů a jeho dcery, kteří na ně sami hráli. Kombinace flétny a harfy zní zajímavě, zvlášť když na ně hrají Jana Boušková a Roman Novotný, oba členové České filharmonie.

Vrchol koncertu však – alespoň pro mne – následoval po přestávce, kdy zazněly dvě velmi známé skladby Ottorina Respighiho: Římské fontány, P 106, a Římské pinie, P 141. Obě skladby dávají možnost ukázat širokou škálu barev orchestru a FOKu se to pod vedením Paola Olmiho podařilo na výbornou. Doslova báječně hrál orchestr v tišších částech (což se projevilo např. už na začátku předehry k Sicilským nešporům), zdálo se mi, že dirigent vůbec dával přednost nižší zvukové hladině, čímž pěkně vystihl náladu dlouhého prosluněného italského dne. O to více pak vynikly dynamicky exponované pasáže (závěr Římských pinií s pochodem antických vojáků). Provedení Respighiho skladeb vzalo posluchačům, kteří se dostavili v hojnějším počtu, než je ve FOKu poslední dobou zvykem, doslova dech, takže zcela zapomněli i kašlat.