Dramaturgie festivalu (Hudba tisíců - Mahler Jihlava 2010) byla tentokrát bohatá především na orchestrální program, a tak hned druhý z celkem tří orchestrálních večerů byl na pořadu ve čtvrtek 20. 5. ve velkém sále DKO. V podání Symfonického orchestru FOK byla provedena Mahlerova Symfonie č. 1 D dur s označením „Titan“. Dirigentské role se zhostil věhlasný Zdeněk Mácal. Úvodní symfonické dílo mladého Mahlera je stejně jako jeho pozdější tvorba náročné na provozovací praxi, a to především na prostor. Hráči orchestru byli usazeni až na forbíně a posluchači tak byli doslova vtaženi do proudící hudby. Již po úvodních tónech symfonie bylo jasné, že orchestr si bezproblémově dokáže poradit i s akusticky náročnými podmínkami sálu. Vyzdvihněme především hru dechové sekce, která velmi citlivým lyrickým nástupem podpořeným tajuplnými smyčci zahájila zvukomalebnou první větu čerpající tematický materiál z dřívějšího Mahlerova písňového cyklu Písně potulného tovaryše. Po náležité pauze následovala taneční scherzová věta, ve které je užita i řada motivů z Mahlerovy písně Májový tanec v zeleni, kterou napsal již ve svých dvaceti letech. Publikum bylo jistě nejvíce zaujato provedením třetí věty, která je vystavěna ve formě groteskního smutečního pochodu plného překvapujících momentů. Notoricky známý úvodní písňový motiv v mollové tónině vtáhl pozorné posluchače do samotného dějového pozadí věty. Mácal na ni citlivě navázal bezprostředním nástupem finále, kdy orchestr v závěrečné gradaci téměř zvedl střechu kulturního domu. Následoval obrovský aplaus nadšeného publika, které se neudřelo a spontánně ocenilo výkon orchestru i dirigenta ve stoje. Zdeněk Mácal nepotřeboval velká dirigentská gesta, i bez nich měl orchestr FOK doslova „v hrsti“. V publiku panovala po celou dobu atmosféra napjatá až k prasknutí, koncert tak bezesporu patřil k festivalovým vrcholům.