Z českých a moravských luhů a hájů

BEDŘICH SMETANA (1824-1884) koncipoval cyklus Má vlast jako vyvrcholení svého tvůrčího úsilí o českou hudbu nejen národní a pokrokovou, ale také ideově náročnou. Chtěl slavnou minulostí národa a obrazy českých krás vyjádřit přesvědčení budoucí slávy a svobody své vlasti. Toto symfonické dílo vznikalo postupně mezi lety 1874-79. Jako první vznikl Vyšehrad a Vltava, které byly prováděny úspěšně jako samostatné skladby. Po roce je dokončena Šárka a v létě roku 1875 za pobytu v Jabkenicích také část Z českých luhů a hájů.

Pohádka, op. 16 pro velký orchestr JOSEFA SUKA (1874–1935) vznikla na přelomu let 1899 a 1900 jako orchestrální suita z původní scénické hudby k dramatické pohádce Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Mladý, tehdy dvaadvacetiletý Suk, žák Antonína Dvořáka a přítel Vítězslava Nováka, vytvořil toto významné dílo plné lyrismu na počátku své skladatelské kariéry. Děj původní hry se odehrává na Slovensku v dávných mytických dobách a líčí lásku mladého urozeného páru znepřátelených rodů, který nakonec nalezne své štěstí. Po premiéře v roce 1901, kterou řídil Oskar Nedbal, slavila Pohádka úspěchy i v zahraničí.

Slovácká suita, op. 32 pro malý orchestr VÍTĚZSLAVA NOVÁKA (1870–1949), žáka Antonína Dvořáka, byla plodem soustavného zájmu a studia moravského a slovenského folkóru, který se pro Nováka stal od konce 90. let nedílnou součástí jeho hudebního vyjadřování. Z tohoto mohutného inspiračního zdroje vyrostla v roce 1903 jedna z autorových nejpopulárnějších kompozic. Vytvořil „obraz svátečního dne na slovácké vsi.“ Novák lidové jádro měnil, podřizoval ho tematické práci, kombinoval a podkládal novou harmonií. Vznik suity se váže hlavně k obci Javorník u Velké nad Veličkou.