Prokofjev, Stravinskij, Strauss

7. 10. od 18.15 beseda v Orientálním salónku Obecního domu

K jedněm z nejzávažnějších děl SERGEJE PROKOFJEVA patří Symfonie-koncert pro violoncello a orchestr, op. 125. Tématický materiál čerpal autor ze svého Prvního violoncellového koncertu op. 58 z let 1933-1938. Opus 125 vznikal v letech 1950-1951 v úzké spolupráci s tehdy třiadvacetiletým Mstislavem Roztopovičem. Premiéry se Symfonie-koncert dočkala 18. února 1952 v podání Mstislava Rostropoviče a Moskevského mládežnického orchestru. Dirigentské taktovky se ujal klavírista Svjatoslav Richter.

Rozsáhlá tvorba pro jeviště IGORA STRAVINSKÉHO (1882-1971) zahrnuje více jak desítku baletů. Po roce 1913 dochází u Stravinského k zásadnímu obratu v kompozičním smýšlení. Východisko svých děl hledá u hudby klasicistní, jejíž základní charakter doplňuje prvky dalších hudebních epoch. Nevyhýbá se ani experimentování s právě přicházejícím jazzem.  Balet Pulcinella z roku 1920 je první skladbou, ve které Stravinskij objevuje svůj nový hudební styl.

Svých deset symfonických básní zkomponoval RICHARD STRAUSS (1864-1949) v letech 1886-1915. Již volba námětů předurčovala skladatele k tvorbě děl v monumentálních parametrech. Don Juanovi, op. 20 předcházela jediná symfonická báseň s názvem Z Itálie (1886). Svůj opus 20 začal Strauss komponovat ve svých třiadvaceti letech. Předlohou mu byla stejnojmenná rozsáhlá dramatická báseň Nikolause Lenaua. Životní styl Dona Juana vyjadřuje Strauss opojnou melodikou, výraznými tématy, pulzujícím rytmem, odvážnými modulacemi, bravurní instrumentací. Premiéra se uskutečnila 11. listopadu 1889 ve Výmaru za řízení autora.