ORBIS TRIO

Vývoj klavírního tria do podoby sonátového cyklu s rovnocenným využitím všech nástrojů probíhal od 1. poloviny 18. století. Vyvinul se z tehdejší triové sonáty, přímým předchůdcem mu pak byla sonáta klavírní.

S úplnou samostatností smyčcových nástrojů se setkáváme teprve u LUDWIGA VAN BEETHOVENA (1770 ̶ 1827), jehož dílo zahrnuje celkem 12 klavírních trií. Pod opusovým číslem 70 se skrývají hned dvě tria - D dur aEs dur. Obě jsou věnována hraběnce Marii von Erdödy, v jejímž domě vznikla roku 1808. Trio D dur „Geistertrio“, op. 70, má pouze tři věty. Význam celé skladby spočívá v druhé z nich, pomalé (téměř desetiminutové) větě - jedné z nejpůsobivějších a také nejtemnějších Beethovenových vět. Název Geistertrio (Trio duchů) odkazuje posluchače k efektu tlumeného tremola klavírního partu v prostřední větě. Souvislost s názvem může spatřit také v tom, že náčrty k triu, se objevují na stejné stránce jako Beethovenovy poznámky k zamýšlené opeře Macbeth.  

V průběhu 19. století bylo zkomponováno mnoho mistrovských klavírních trií (mj. Schubert, Mendelssohn, Brahms) a žánr si vydobyl významné postavení v rámci komorní hudby. Do tohoto oboru přispěl důležitými díly i ANTONÍN DVOŘÁK (1841 ̶ 1904), pro něhož byla komorní hudba podstatnou součástí tvorby a osobního vyjadřování. Čtyřvěté Trio f moll, op. 65,z roku 1883považoval dvořákovský badatel Otakar Šourek, pro jeho tematickou hloubku a dokonalé zpracování formy, za jedno z nejvýznamnějších Dvořákových děl vůbec. Vznikalo v nelehké době brzy po smrti Dvořákovy matky (prosinec 1882), a tak nijak nepřekvapuje jeho chmurná atmosféra a charakter intimního sdělení. Zároveň Dvořák v té době prožíval vnitřní konflikt mezi vlastenectvím a kosmopolitismem, který mu byl v Čechách vytýkán.

Z díla DIMITRIJE ŠOSTAKOVIČE (1906 ̶ 1975) dnes uslyšíme rané Klavírní trio č. 1, op. 8,z roku 1923, kdy skladatel dokončil svá klavírní studia na konzervatoři. Prožíval celkově náročné období, kdy po smrti otce v roce 1922 musel ve svém mladém věku finančně podporovat rodinu a živil se jako pianista, který živě doprovázel filmové promítání. Jednověté Klavírní trio op. 8 bylo komponováno pod dojmy silného citu k Taťáně Glivenko, jeho první velké lásce, s níž se seznámil během letního pobytu v sanatoriu na Krymu. Premiéra se později uskutečnila právě jako doprovodná hudba k filmu v kině, kde Šostakovič pracoval. Ze vztahu s Taťánou se dochovala korespondence, která je vzácným pramenem dokumentujícím Šostakovičovy tehdejší politické názory.