Mahler, Šostakovič

Spojení Gustava Mahlera a Dmitrije Šostakoviče v jednom koncertním programu není náhodné, reprezentuje spojení dvou příbuzných uměleckých povah. Šostakovič z Mahlera hodně čerpal a  vyjádřil se, že „Mahlerova díla proměnila jeho kompoziční vkus“.

Cyklus Písně o mrtvých dětech GUSTAVA MAHLERA (1860–1911) vznikal v letech 1901–1904 na texty Friedricha Rückerta, který v básnické sbírce z let 1833/34 oplakal  dvě své děti, které zemřely na spálu. Často je citována vzpomínka skladatelovy ženy Almy, jež svého muže od úmyslu zhudebnit Rückertovy verše zrazovala, aby nepřivolal na rodinu neštěstí. Mahler v tomto cyklu dospěl k vrcholnému umění práce s jednotlivými melodickými pásmy, vokální a instrumentální složky se neoddělitelně prostupují. V orchestrální verzi jej prvně v Praze uvedl Alexander Zemlinsky 20. března 1914 s orchestrem Nového německého divadla a Alfonsem Schützendorfem, v rámci českého koncertního života zazněly písně 28. února 1918, kdy je ve Smetanově síni zpívala anglická zpěvačka Theo Drill-Orridge za doprovodu České filharmonie a pod taktovkou Karla Boleslava Jiráka.

Mahlerův vliv na vývoj symfonika DMITRIJE ŠOSTAKOVIČE (1906–1975) je patrný již od první symfonie, všechny obsahují parodistické prvky, pod nimiž je skryta tragická nota. Svou poslední Symfonii č. 15 A dur, op. 141 začal Šostakovič komponovat v létě roku 1971 za nemocničního pobytu. V září téhož roku napsal svému polskému příteli, skladateli Krzystofu Meyerovi: „V létě jsem ještě dokončil symfonii, patnáctou. Asi už bych neměl komponovat, ale nemohu bez toho být. Symfonie je čtyřvětá a obsahuje doslovné citáty z Rossiniho, Wagnera a Beethovena a mnohé je přímo ovlivněno Mahlerem.“ Je nabíledni, že užití citátů (a právě těchto skladatelů) a odvolání k Mahlerovu vlivu má v symfonii vnitřní důvod, skladatel však nesvěřil jaký.