Lutosławski, Britten, Revueltas, Skrjabin

Ve spolupráci s Polským institutem

Dnešní koncert je složen ze skladeb čtyř autorů, kteří osobitým způsobem zasáhli do vývoje evropské hudby 20. století. Prvá polovina koncertu má komorní ráz. V druhé polovině naopak uslyšíme skladby, které jsou určeny pro velké nástrojové obsazení.

Úvodní Koncert pro hoboj, harfu a komorní orchestr, známý také pod označením Double Concerto, polského skladatele WITOLDA LUTOSLAWSKÉHO (1913-1994) byl zkomponován v letech 1979-80. Premiéru měl v srpnu 1980 v Luzernu, kde pod taktovkou Paula Sachera zahráli sólové party Heinz a Ursula Holligerovi. Koncert je výjimečný náročností na interprety, kteří hrají sólové party, především na hobojistu.  Pozoruhodný je i tím, že je v něm užito seriální techniky, která byla aktuální v evropské hudbě v sedmdesátých letech minulého století. Užitý hudební materiál totiž vychází z jedné dvanáctitónové řady a jejího račího obratu. Vedle smyčců hrají v orchestru i dva hráči na bicí. Koncert je tradičně složen ze tří vět. Prvá věta, která je označena jako „Rapsodico“ připomíná svým pojetím barokní concerto grosso, kdy sólisté vystupují v roli concertina a smyčce a bicí plní funkci ripiena. Druhá věta, označená jako „Dolente“, je duetem sólových hráčů. Tématem a dominantou závěrečné věty označené jako „Marciale e grotesco“ je hudební pohyb.

V pořadí druhou skladbou večera je rané komorní dílo anglického skladatele BENJAMINA BRITTENA (1913-1976) Simple Symphony, určené smyčcovému orchestru. Dedikováno je Audrey Alstonovi, který byl Brittenovým učitelem hry na violu. Skladba je založena na práci s osmi tématy, které Britten napsal již v dětství a ke kterým měl velice osobní vztah. Skladbu dokončil ve dvaceti letech a poprvé zazněla v roce 1934 v Norsku pod vedením autora v inerpretaci amatérského orchestru. Zkomponována je průzračně, nekomplikovaně, neoklasicky.

V druhé polovině zazní skladba SILVESTRA REVUELTASE (1899-1940) Sensemayá. Je to dílo, které posluchače od počátku uchvátí svým působivým exotickým synkopickým rytmem, který si nezadá se Stravinského Svěcením jara, ale i neobvyklou instrumentací, která ve spojení s ostinátním pulzem bicí sekce vzdáleně připomene Ravelovo Bolero. Skladba trvá pouhých sedm minut, ale při jejím poslechu máte od prvého jemného zvuku bicí sekce a nástupu basového klarinetu až po vrcholné fortissimo celého orchestru pocit, že se účastníte strhujícího obřadu. Není divu. Sensemayá vznikla na základě inspirace literární předlohou, kterou byla báseň kubánského spisovatele Nicolase Guilléna (1902–1989), jež navozuje atmosféru afro-karibského obřadu „zabití hada“. Revueltas napsal prvou verzi „zhudebnění“ této básně v roce 1937 v Mexico City a určil ji pro komorní orchestr. O rok později však skladbu přepracoval pro velký orchestr, který rozšířil na 27 dechových nástrojů a 16 hráčů na bicí nástroje vedle plného obsazení smyčců.

Revueltasova Sensemayá zazní v druhé polovině dnešního koncertu společně s další skladbou, která je určena pro velký orchestr, rozšířený o řadu dechovch nástrojů a vyznačující se také strhujícím polyrytmem a odvážnou harmonií plnou alterací a „mystických akordů“. Je jí Extatická poéma (Le poème de l'extase, op. 54) ruského klavíristy a osobitého skladatele ALEXANDRA NIKOLAJEVIČE SKRJABINA (1872 – 1915), skladba inspirovaná autorovými teozofickými a okultistickými názory. I v případě Skrjabinovy Poèmy se jedná o dílo, které představuje vrchol jeho kompoziční práce. Vzniklo nedlouho před první světovou válkou Poèma je jednovětá, komponovaná ve formě sonátového allegra a označovaná jako 4. symfonie. Avšak forma kompozice je stěží postřehnutelná v proudu a četnosti mnoha symbolických příznačných motivů, které sahají od zamyšlených a lyrických, až po motivy plné dramatičnosti a exprese, které gradují k proslulému nástupu osmi lesních rohů a trubky.

Petr Daněk