Biber: Růžencové sonáty

HEINRICH FRANZ IGNAZ VON BIBER (1644–1704) pocházel ze severočeského Vartenberku, dnešní Stráže pod Ralskem. Jeho otec byl myslivcem na zdejším panství, které patřilo hraběti Maxmiliánu Lichtensteinovi–Castelcornovi. Byl to patrně právě hudbymilovný hrabě, kdo chlapci dopomohl ke vzdělání. Po několika kratších pracovních poměrech obdržel Biber někdy kolem roku 1668 místo komorníka a kapelníka na zámku v Kroměříži, ve službách olomouckého biskupa Karla Lichtensteina–Castelcorna, bratra svého dobrodince ze severu Čech. Roku 1670 však opustil Kroměříž a vstoupil do služeb salcburského arcibiskupa. Na tomto místě se sluší připomenout, že mladý skladatel a houslový virtuóz se tak dopustil nejen poněkud nečestné hry se svým zaměstnavatelem, ale vzhledem k tehdy panujícímu právnímu řádu přímo trestného činu. Bibera však dost dobře nebylo možné zadržet. Jednak se oba církevní hodnostáři přátelili, ale nelze pominout ani fakt, že kroměřížšký kapelník zběhl k „vyšší šarži“. Olomoucké biskupství si muselo ještě jedno století počkat, než bylo co do hierarchie se salcburským arcibiskupstvím srovnáno.

Z kariérního hlediska se mu však tato nečistá hra více než vyplatila. Roku 1690 dosáhl povýšení do šlechtického stavu a začal se psát „Biber von Bibern“, koncertoval i před císařem Leopoldem I. a jeho plat byl oproti kroměřížské gáži svého nástupce, Pavla Josefa Vejvanovského, přibližně sedminásobný.

Růžencové sonáty pro housle a basso continuo vznikly v Salcburku, kolem poloviny 70. let 17. století. Není však známo, že by cyklus byl tou dobou publikován. Na mnohá desetiletí tak zcela zapadl a jejich novodobá sláva, jakožto nejznámnější kompozice svého autora, se otevírá až jeho zveřejněním na počátku 20. století. Jednotlivé sonáty jsou symbolicky věnovány scénám ze života Panny Marie a Ježíše Krista, křesťanským mysteriím zjevení boží pravdy, o kterých se rozjímá během modlitby růžence.  Rozdílný charakter sonát je však podtržen ještě jedním zvláštním způsobem. Sólové housle mají v každé z nich jinak naladěné struny – používají jinou scordaturu. Biberův hudební jazyk je nádhernou ukázkou stylu kompozice vrcholně barokních nástrojových sonát, které si často spojujeme jen se jmény populárních italských autorů, především Arcangela Corelliho, který byl de facto Biberovým současníkem. Růžencové sonáty jsou tzv. sonatami da chiesa, tedy přináleží žánru chrámových sonát používaných jako hudební doprovod mše. Vzletné křivky virtuózního sólového partu doplňuje continuo, ve kterém se projevuje další z příznačných barokních znaků: časté střídání harmonií.