Komorní orchestr pražských symfoniků

Koncert je součástí Velikonočního festivalu Praha 2012

PAUL HINDEMITH (1895 ̶ 1963) patřil k hlavním představitelům německé skladatelské avantgardy meziválečného období. Jeho tvorba byla úzce spjata jak s rolí interpreta – hráče na violu, tak s prací teoretickou a v neposlední řadě s jeho činností pedagogickou. Nemalou část děl věnoval Hindemith hudebním amatérům a studentům. Patří sem i jeho Osm kusů pro smyčcový orchestr z roku 1927, které jsou součástí souboru děl s názvem Schulwerk für Instrumental‐Zusammenspiel, op. 44, č. 3 (neboli Edukativní skladby pro instrumentální ansámbly). Tyto skladby byly určeny pokročilým interpretům a pro svůj půvab se staly součástí repertoáru mnoha profesionálních orchestrů.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK si pro sezónu 2011/2012 zvolil dva rezidenční umělce – jedním z nich je pěvkyně Dagmar Pecková a druhým pražský skladatel JURAJ FILAS (*1955), jehož skladby zazní živě v rámci koncertní sezóny FOK celkem třikrát. Juraj Filas patří ke skladatelům, jejichž tvorba vědomě navazuje na nosné principy hudebních velikánů minulosti, zároveň často svými skladbami reaguje na významné společenské události (např. Requiem – Modlitba naděje z roku 2002 věnované obětem teroristických útoků). Dnešní skladbu, Koncert pro violu a komorní orchestr, která zazní ve světové premiéře, skladatel okomentoval takto: „Koncert je sice jednovětý, ale zpracovává dvě věty, jak to je v mých skladbách běžné. Dílo by mělo vyznít jako apoteóza harmonie a dominance pozitivního, konstruktivního. Mnoho mých skladeb končí takto, jakoby „vítězstvím“ kladných sil, jelikož toto je v souladu s ústředním krédem mé celoživotní tvorby.“

IGOR STRAVINSKIJ (1882 ̶1971) komponoval své Capriccio pro klavír a orchestr v období mezi významnými díly baletními (Apollón Musagète a Polibek víly, 1928) a velkolepou Žalmovou symfonií (1930) napsanou k 50. výročí založení Bostonského symfonického orchestru. V knize Rozhovory s Robertem Craftem připustil, že na jeho Capriccio měl přímý vliv C. M. Weber. Dalším zajímavým aspektem této skladby je práce se zvukem klavíru, který je v některých místech stylizován do hry na cimbál. Stravinskij si tento nástroj oblíbil při komponování skladby Ragtime pro jedenáct nástrojů (komponoval ji celou u cimbálu), ale dle svých slov nemohl najít dostatečně dobré hráče, aby napsal skladbu přímo pro cimbál. Jeho vztah k tomuto nástroji se potom projevil i v Capricciu (hlavně v kadenci a druhé větě, kterou přirovnal k „muzice v rumunských restauracích“). První provedení hrál Stravinskij s Pařížským symfonickým orchestrem 6. prosince 1929 pod taktovkou Ernesta Ansermeta. V Čechách provedl Stravinskij Capriccio s Českou filharmonií a Václavem Talichem ve Smetanově síni v Praze 26. února 1930.

Italský skladatel a dirigent NINO ROTA (1911 ̶ 1979) se proslavil především jako autor filmové hudby, je však také autorem velkého množství skladeb komorních, symfonických, baletů a oper, z nichž první zkomponoval již ve čtrnácti letech (!). Nejvýznamnější filmová spolupráce přišla v 50. letech, kdy začal psát hudbu k filmům Federica Felliniho i dalších významných režisérů (za hudbu k filmu Kmotr Francise Forda Coppoly získal Oscara). Filmového skladatele nezapře ani hned první věta čtyřvětého Concerta per archi z let 1964 ̶ 65, jinak má ale skladba tradiční rozvržení koncertantního cyklu.