Klávesová tvorba alžbětinské a rudolfinské doby 1550-1650

Koncert je součástí Velikonočního festivalu Praha 2012

Tak pomíjí světská sláva.)

Období tvorby anglických virginalistů se protíná s obdobím rozkvětu věd a umění na pražském císařském dvoře před třicetiletou válkou. Klenoty této tvorby jsou dnes zřídkakdy prezentovány hlavně kvůli nedostupnosti nástrojů, na které se dá tato hudba smysluplně zahrát.

Na dvoře Rudolfa II. působila řada vlámských skladatelů, např. PHILIPPE              DE MONTE (1521–1603), CAROLUS LUYTHON (1557–1620), Paul de Winde, v Německu jejich současníci Leonhard Lechner, MICHAEL PRAETORIUS (1572–1621), CASPAR, JACOB a HANS LEO HASSLEROVÉ. Po krátkém působení v Augšpurku získal například JACOB HASSLER (1569–1622) takovou reputaci, že ho Rudolf II. pozval na pražský dvůr, kde Jacob od roku 1602 zastával funkci dvorního varhaníka. Toccata dell Primo tono HANSE LEA  HASSLERA (1564–1612), je jedním ze znovuobjevených děl Turínské tabulatury, dokladu o virtuozitě tohoto významného varhaníka z okruhu císařského dvora. Kromě tanců z Praetoriovy sbírky Terpsichoré, Tabulaturbuch Bernharda Schmida, Linecké a Jihoněmecké tabulatury, zazní dnes v premiéře přepisy vokálních motet PHILIPPA DE MONTE (1521–1603) z tabulatury, pocházející ze Záhořan na Kadaňsku (Tabulatura Sehrlensis). Takřka improvizační styl zpracování žalmů kompoziční technikou diminuce protihlasu prezentují dvě bicinia (dvouhlasé skladby) HENDERICKA SPEUY (1575–1625), varhaníka působícího v nizozemském Dordrechtu. My Lady Carey's Dompe je pomalý tanec na poutavou a před polovinou 16. století velmi známou melodii. Představí nám charakteristickou zvukovou podobu renesančního muselaru, rejstřík arpicordium. WILLIAM BYRD (1540–1623), PETER PHILIPS (1561–1628) a JOHN MUNDAY (cca 1550/1554–1630) jsou představitelé slavné generace anglických (1540–1623), (1561–1628) a (cca 1550/1554–1630) jsou představitelé slavné generace anglických  virginalistů. Jejich osudy byly rozdílné, část jejich díla se nám však zachovala v jedné společné sbírce, The Fitzwilliam Virginal Book. Ta je bohatým pramenem anglické klávesové tvorby 16. a 17. století. Zastupuje stěžejní díla alžbětinské epochy za doby vlády Jacoba I. WILLIAM BYRD (1540–1623) zkomponoval kromě mnoha klávesových skladeb přes pět set vokálních skladeb. Bývá proto často přezdíván anglickým Palestrinou. Nejznámnější a dodnes  nejoblíbenější Byrdovou sbírkou pro virginal je My Ladye Nevell's Book. V renesanční éře bývala často zhudebňovaným tancem pavana – majestátní procesionální tanec. Byla zahajovacím tancem dvorních slavností a plesů. Zpravidla tvoří dvojici s následným živějším, skočným, třídobým tancem italského původu – galliardou. Je doloženo, že galliarda patřila k nejoblíbenějším tancům anglické královny Alžběty. V programu zazní i „německý“ (z franc. allemande) omalý čtyřdobý tanec, The Queen's Alman, jehož základní melodií je chorál „Von Gott will ich nicht lassen“, zhudebněný mimo jiné Hansem Leo Hasslerem jako       31 variací na „Ich gieng einmal spazieren“. PETER PHILIPS (1561–1628), katolický kněz, hudebník a skladatel, se narodil v Anglii, pravděpodobně   v Londýně. V dětství působil ve sboru při kostele sv. Pavla, osobně byl v kontaktu s W. Byrdem. Philips ve své době vynikal jako virtuóz, jeho transkripce vokálních předloh a jejich zpracování pro klávesové nástroje, tzv. kolorování, byly známy od Stockholmu po Lisabon. JAN PIETERSZOON SWEELINCK  (1562–1621), geniální nizozemský skladatel a varhaník v Oude Kerk („starém“ kostele)     v Amsterdamu, zkomponoval přes 250 vokálních a více než 70 klavírních děl. Z Amsterdamu odjížděl jen zřídkakdy, jedna z jeho mála cest v záležitosti pořízení nového cembala vedla do Ruckersovy dílny v Antverpách. O Sweelinckových improvizačních a pedagogických kvalitách svědčí velké množství jeho žáků: Scheidemann, Reincken, de Voois, Scheidt, Schildt či Jacob Praetorius. Dodnes je Sweelinckovo klávesové dílo typickým příkladem mistrovské kompoziční i variační techniky. Rytmické Ballo del Granduca čítá několik půvabných variací na italský „Tanec Velkovévody“. Zpracování nizozemské písně Doen Daphne d'overschoone Maegt pochází z původně neoznačeného pochází z původně neoznačeného  rukopisu, dnes známého pod jménem Camphuysen skladatele DIRCKA RAPHAELSZE (1586–1627). Velmi známým melodicko-harmonickým modelem byla v Evropě v 16. a v 17. stol. romanesca, často variovaná u španělských vihuelistů Narváeze, Valderrábana nebo Mudarry. Nejpopulárnějším romaneskovým příkladem je píseň Greensleeves nebo koleda Guardame las Vacas. Variace, které uslyšíme, pocházejí z Dublinského rukopisu pro virginal, který obsahuje 30 skla skladeb na 72 listech a původně byl dohromady svázán s Dallis Lute Book (1583).