Debussy - Filas - Korsakov

Koncert se koná pod záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR

Symfonická báseň Prélude à l'après-midi d'un faune (Preludium k faunovu odpoledni) je považována za první mistrovské dílo CLAUDA DEBUSSYHO (1862–1918). Byla také prvním skladatelovým krokem na pole orchestrální hudby, natolik zdařilým, že se Debussyho umění instrumentace stalo vzorem a synonymem smyslné krásy orchestrálního zvuku. Debussy miloval verše Stéphana Mallarméa (1842–1898), jednoho z hlavních představitelů básnického symbolismu. Jeho rozsáhlá báseň L'après-midi d'un faune byla napsána roku 1865. Byla inspirována antickým mýtem o bůžku Panovi, hrajícím na rákosovou píšťalu syrinx. Premiéra skladby se uskutečnila 22. prosince 1894 na koncertě Société Nationale za řízení švýcarského dirigenta Gustava Doreta. Známé flétnové téma se objeví celkem desetkrát, pokaždé harmonicky obměněno. Debussy vytvořil také úpravu skladby pro dva klavíry. Velké uznání prokázal Debussyho Preludiu Václav Nižinský, který na ně roku 1912 vytvořil baletní scénu pro soubor Ballets Russes Sergeje Ďagileva.

JURAJ FILAS (nar. 1955) je v současné sezóně rezidenčním skladatelem Symfonického orchestru FOK. Koncert pro trombon a orchestr Don Quijote aneb autoportrét je jednou ze skladeb, kterou FOK v rámci této čestné funkce uvádí. Koncert vznikl roku 2000. Jeho premiéra se uskutečnila v roce 2003 v Tonhalle St.Gallen. Pod taktovkou Andreje Borejka ji provedl Symfonický orchestr St Gallen. Juraj Filas studoval operní zpěv a skladbu na Pražské konzervatoři, skladbu ve třídě J. Zd. Bartoše, žáka J.Suka a R.Karla který byl posledním žákem A.Dvořáka. O svém způsobu kompozice říká: "Svou tvorbou se snažím navázat na nosné principy odkazu velikánů minulosti,nemám potřebu negovat  to co stovky skladatelů po staletí  budovalo jako naší evropskou hudební tradici. Snažím se o sdělný  a posluchačsky pochopitelný jak obsah tak formu svých skladeb." Jeho tvorbě je vlastní silná emocionalita a vášnivost výrazu, dominuje smysl pro melodii. Jeho trombonový koncert byl po premiéře hodnocen jako melodický s dramatickými momenty, vděčný pro sólistu a velmi dobře instrumentovaný.

Symfonická suita Šeherezáda, op. 35, NIKOLAJE RIMSKÉHO-KORSAKOVA (1844–1908) vznikla roku 1888 a je výběrem čtyř příběhů moudré vypravěčky Šeherezády – hlavní hrdinky sbírky příběhů Tisíc a jedna noc. V introdukci části Dobrodružství námořníka Sindibáda se svým tématem představí krutý sultán i téma Šeherezádino, obě se objevují i v dalších částech. „Veselé příběhy o princi Kalendáři“ zastupují v suitě scherzo, lyrická „Pohádka o mladém princi a princezně“ je založena na dvou tématech, jimiž prolíná motiv vyprávějící Šeherezády. Dvoudílná závěrečná věta líčí nejprve ruch na bagdádském trhu. Vyprávění však sultána neuspokojí a Šeherezáda musí změnit téma. Hovoří tedy o korábu, přitahovaném k Magnetové hoře, kde se roztříští o skálu. Zvláštního účinku dosahuje Korsakov prostředky barevné instrumentace, výraznou rytmikou, v melodicko-harmonické složce uplatňuje půvabné exotismy. Korsakovova suita se stala východiskem libreta a choreografie Michaila Fokina pro soubor Ballets Russes Sergeje Ďagileva, který měl premiéru 4. června 1910 v pařížské opeře. Korsakovova hudba později posloužila řadě dalších choreografů.