COLLEGIUM MARIANUM

Tři skladby zařazené do programu byly určeny pražským jezuitům. Náležejí k nejstarším dochovaným dílům Jana Dismase Zelenky (1679–1745) a spolu s pozdějšími skladbami dokumentují jeho užší vztah k jezuitskému řádu. Zároveň však jsou jedinečnými doklady hudby provozované v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, největší a nejstarší jezuitské koleji v Čechách. Tento kostel patřil k nejvýznamnějším místům na pomyslné „hudební mapě“ pražských měst té doby. Hudební sbírka se však bohužel beze stopy ztratila, a tak o tamních hudebních produkcích vypovídají hlavně dochovaná libreta oratorií, která zde byla provozována zejména v době Velikonoc.

Tato hudba zněla obvykle u Božího hrobu, kde byla po velkopátečních obřadech – které tehdy probíhaly ráno – uložena nejsvětější svátost. Hudební produkce měla v časovém rozvrhu klementinských jezuitů místo večer, po kajícím procesí pořádaném odpoledne Větší mariánskou družinou (Congregationis Latinae Majoris) a po nešporách v kostele sv. Salvátora. Někdy se jednalo o první díl rozsáhlejšího, dvoudílného oratoria, jehož druhý díl zazněl v sobotu. Jindy šlo o kratší skladby, které se blížily spíše hudebnímu druhu kantáty. K nim patří i tři Zelenkova díla, která dnes bývají označována jako kantáty ke Svatému hrobu (jak jsou uvedena i ve starých inventářích drážďanského dvorního kostela z poloviny 18. století), nebo jako sepolkra. Tento hudební žánr se rozvinul v druhé polovině 17. století nejdříve u habsburského dvora ve Vídni, šlo o scénická či poloscénická představení označovaná například také azione sacra. Texty na titulních listech Zelenkových autografních partitur dochovaných v Drážďanech nás informují nejen o dataci, místu vzniku a určení skladeb, ale i o tom, že skladby vznikly na žádost hraběte Hartiga, že provedení prvního sepolkra v roce 1709 Zelenka osobně řídil a že v té době rovněž působil v Hartigových službách.

REZERVOVAT HOTEL