Beethoven, Prokofjev

 Mediální partner koncertu

Scénickou hudbu ke Goethovu dramatu Egmont (op. 84) komponoval LUDWIG VAN BEETHOVEN (1770–1827)  v letech 1809 až 1810.  Tvoří ji Předehra (Sostenuto, ma non troppo – Allegro) a sled devíti skladeb pro soprán, vypravěče a symfonický orchestr. Tématem tragického hrdiny se Egmont  blíží  k Eroice,  jeho vítězný osvobozující závěr ale tíhne spíše k atmosféře Osudové, jejíž myšlenkový vývoj tu Beethoven ve zkratce opakuje.

Houslový koncert D dur, op. 61  zkomponoval LUDWIG VAN BEETHOVEN (1770–1827) v roce 1806, tedy v období neuvěřitelného rozmachu svých tvůrčích sil. Zaujme na něm hned rozměrná orchestrální expozice úvodního Allegra ma non troppo tvořeného třemi různými tématy, která  mu svým zazněním ještě před vstupem sólového nástroje propůjčuje výrazný symfonický ráz. Sólové housle se výrazněji uplatňují terpve ve Finale, a to nejen ve vedení hlavní melodie, ale také v oslnivých variačních pasážích.

Symfonie č. 5 B dur, op. 100 SERGEJE PROKOFJEVA (1891–1953) vznikla v roce 1944,  tedy až čtrnáct let po dokončení symfonie čtvrté a památné premiéry se dočkala již 13. 1. 1945.  Skladatel v ní rovnovážně  spojil avantgardní prvky s formální jednoduchostí a melodickou prostotou. Programní podtext neexistuje, nicméně ohlas dobového ovzduší je zcela zřetelný: krátce před premiérou totiž přišla zpráva o vítězném postupu Rudé armády přes řeku Vislu a Prokofjev jako by tyto události  předvídal.