Beethoven - Kaprálová - Bruckner

K napsání ouvertury Coriolan, op. 62 inspirovala LUDWIGA VAN BEETHOVENA (1770-1827) divadelní hra Coriolan rakouského dramatika H. J. von Collin (1771-1811). Přestože dnes nevíme, proč Beethovena – s jeho výrazně demokratickým smýšlením – zaujala postava pyšného římského vojevůdce, pohrdajícího vším „plebejským“ a navíc poznamenaného dvojí zradou, je nepochybné, že tragickému příběhu Coriolanovu se dostalo právě v této ouvertuře naprosto jedinečného uměleckého ztvárnění, jež má v sobě monumentalitu i nadčasovost antického dramatu,

Svým Klavírním koncertem d moll, op. 7 uzavřela VÍTĚZSLAVA KAPRÁLOVÁ (1915-1940) studium na brněnské konzervatoři. Náročnou partituru zvládla dvacetiletá skladatelka s překvapivým nadhledem, její orchestrální sazba je neobyčejně barvitá a také virtuózní klavírní part je napsán s obdivuhodnou suverenitou. Provedení první věty na absolventském koncertě 17. června 1935, které Kaprálová sama dirigovala, se stalo v Brně doslova senzací: poprvé v historii brněnského hudebního života totiž stanula u dirigentského pultu žena a poprvé absolvovala brněnskou konzervatoř skladatelka a dirigentka.

Symfonii č. 7 E dur začal ANTON BRUCKNER (1824-1896) komponovat 23. září 1881 a pracoval na ní až do 10. srpna 1883. Hlavní téma první věty mu prý ve snu nadiktoval jeho přítel kapelník Dorn a navíc prý Brucknerovi předpověděl, že mu toto téma přinese štěstí. Skladba zazněla poprvé 30. prosince 1884 v lipském Gewandhausu. Obrovský ohlas, který provedení zaznamenalo, byl prvním skutečně světovým úspěchem šedesátiletého skladatele.