A. Dvořák: Stabat mater

Koncert je součástí Velikonočního festivalu Praha 2012 

Není snad hudebního žánru, kterého by se Antonín Dvořák (1841 ̶ 1904) ve své tvorbě nedotkl. Je bezesporu naším nejznámějším symfonikem, ale i mimo tuto oblast můžeme nalézt vrcholy, které si s legendární „Novosvětskou“ v ničem nezadají.

Duchovní tvorba u něj netvoří časově ohraničenou periodu spjatou s určitým obdobím osobnostního vývoje, jak jsme tomu v dějinách často svědky. Byla nedílnou součástí jeho tvůrčího života. Ve Dvořákově kompozičním odkazu tak můžeme nalézt jak prosté, ale vroucí duchovní písně, tak mohutné patetické hymny latinské liturgie.

Kde přesně začíná Dvořákova cesta žánrem duchovní hudby, není zcela jasné. Už mezi nedochovanými skladbami z počátku kompoziční dráhy, které sám zničil, se zřejmě nacházely dvě mše. S určitostí však lze říci, že hned v čele seznamu dochovaných Dvořákových duchovních skladeb se skví jeden z jeho největších uměleckých počinů: dnes uváděná kantáta Stabat mater op. 58. Ta otevírá brány k dalším latinským duchovním kantátám: hluboce filozofickému Requiem, op. 89, které nedávno znělo na pohřbu Václava Havla a dále například Te Deum, op. 103, skladbě svěží i přes svůj pathos, věnované oslavám 400. výročí objevení Ameriky. Antonína Dvořáka ke kompozici této kantáty přivedly tragické události v rodině. Poprvé se myšlenkou na tuto skladbu začal zabývat na jaře 1876 po smrti své dcery Josefy. K prvním skicám, dosud opatřeným pouze klavírním doprovodem, se vrátil po půl druhém roce, když mu během jednoho měsíce nešťastně zemřely i druhé dvě děti. Z dalších skladatelových šesti potomků nebyl tou dobou ještě žádný na světě.

Dvořák jako očistu zvolil kompozici na sugestivní text o utrpení matky nad ztrátou syna. Z celé skladby dýchá jeho prostá, ale hluboko zakořeněná víra. Navenek prosté, upřímné, vroucí melodie, stojí ovšem na základě nevšedního kompozičního mistrovství. Z hlubokého žalu se zrodilo zakládající dílo českého kantátového slohu, které vyneslo svého autora k prvním mezinárodním úspěchům.

Stabat mater měla premiéru v předvečer Štědrého dne roku 1880, orchestr a sbor Prozatimního divadla řídil Adolf Čech. Skladba budila už od své premiéry velký ohlas a její úspěch na festivalu v Birminghamu vedl k pozvání, aby ji skladatel příští sezónu v Londýně sám řídil. Pro Dvořáka to byla první velká zahraniční cesta za vlastním dílem, první z řady pozdějších významných zahraničních úspěchů.